Autostopaři

Přesně před pěti lety jsem vyfotil svého prvního digistopaře. Byl duben 2002, já si právě na doporučení kolegy z rádia Roberta V. koupil svůj první digifoťák (Sony CyberShot DSC-P30 s 1,3 MG rozlišením, sic!) a jel jsem pod Pálavu na velikonoční košt vína. Cestou jsem nabral stopaře - sympatického kluka s psíkem. Když stopař vystupoval, poprosil jsem ho, zda bych si ho nemohl vyfotit, že si potřebuji vyzkoušet foťák. Prej jo, žádnej problém. Tak vznikla fotka "Matěj - sedlář z Vysočiny a pes." Od té doby jsem nafotil dalších několik desítek autostopařů, kteří mi řekli své příběhy, vznikla výstava fotek a část fotek a mikropříběhů bude použitá i v povídkové knížce Autostop.cz. Překvapila mě (a stále překvapuje) vstřícnost, se kterou se stopaři nechávají fotit. Jen málokterý stopař se mě ptá, proč ho vlastně fotím a odmítnutí jsem zažil pouze jednou - u ukrajinské dělnice stopující u rakouských hranic.

Matěj - sedlář z Vysočiny hledající smysl života - a jeho pes z útulku, duben 2002, Hlohovec u Lednice